Záhřebský stadión Maksimir toho pamatuje už hodně. Během své téměř stoleté historie byl svědkem finálových bojů mistrovství Evropy, národnostních šarvátek i místem, kde skončila cesta Sparty loňskou pohárovou Evropou. Na zajímavém stadiónu nastupuje kromě chorvatské reprezentace i Dinamo Záhřeb v sestavě s ex-sparťanem Miroslavem Slepičkou.
O stadiónu
Nezastřešený stadión, postavený už v roce 1912, se nachází na severovýchodě města poblíž známého parku Maksimir a záhřebské zoo. V roce 1976 se na stadiónu hrály dva ze čtyř zápasů mistrovství Evropy (semifinále a zápas o třetí místo), mj. za účasti československé reprezentace. Prvních výraznějších úprav se dočkal až v 80. letech v rámci přípravy na světovou univerziádu, kterou Záhřeb hostil v roce 1987.
Během bouřlivého roku 1990, ovlivněného začínajícím rozpadem Jugoslávie, byl Maksimir svědkem několika zajímavých zápasů. V květnu došlo během ligového zápasu mezi Dinamem Záhřeb a Crvenou Zvezdou Bělehrad k rozsáhlým nepokojům mezi tvrdými jádry fanoušků Dinama a CZ Bad Blue Boys a Delije. Do srážek s policií se zapojil i Zvonimir Boban, tehdy dvaadvacetiletý kapitán Dinama a pozdější hráč AC Milan, který kopem ve stylu kung-fu zneškodnil jednoho z policistů, bojujících s fanoušky. Srážky si celkem vyžádaly více než 60 zraněných a Boban dostal od bělehradské fotbalové asociace půlroční zákaz činnosti a bylo proti němu vedeno i trestní stíhání.
O necelý měsíc později byl stadión svědkem posledního zápasu společné jugoslávské reprezentace na Maksimiru, ve kterém hostili Nizozemsko. Poslední přípravný zápas před mistrovstvím světa v Itálii dopadl lépe pro hosty, kteří brankami Rijkaarda a van Bastena zvítězili 2:0. Ve zjitřené atmosféře chorvatští diváci vypískali jugoslávskou státní hymnu a celý zápas nepokrytě fandili hráčům v oranžových dresech.
V říjnu téhož roku už na stejném stadiónu nastoupila chorvatská reprezentace ke svému prvnímu samostatnému utkání. Soupeřem byl tým USA a domácí zvítězili 2:1, přestože termín zápasu kolidoval s finále mistrovství Evropy jedenadvacítek, ve které ještě v dresu Jugoslávie nastoupila spousta budoucích chorvatských hvězd (Šuker, Prosinečki, Bokšić nebo omilostněný Boban).
Významné rekonstrukce stadiónu proběhly v 90. letech. V roce 1997 byla nainstalována sedadla na jižní a východní tribunu a o rok později byla stržena stará severní tribuna. Na jejím místě vyrostla nová s kapacitou téměř 11 000 míst a rozsáhlými kancelářskými prostory. Stejně dopadla i východní tribuna. Všechna místa byla osazena modrými sedadly. Celková kapacita stadiónu v současnosti činí 37 168 míst a není konečná.
Poslední fáze rekonstrukce, spočívající v zapuštění hrací plochy a nahrazení atletické dráhy novými tribunami o kapacitě 16 000 míst, je zatím ve stádiu plánů. Po dalším rozšíření jižní tribuny by měl stadión pojmout až 60 000 diváků a mohl by tak hostit nejvýznamnější akce UEFA. Zatím na papíře je rovněž vybudování rozsáhlé síně slávy, menšího hotelu, prostor pro fotbalovou školu nebo nového sídla vedení fotbalového klubu.
Kdo tu hraje
Dinamo Záhřeb. Dinamo vzniklo teprve v červnu 1945, v době, kdy se v poválečné Jugoslávii dostala k moci komunistická strana a ze dne na den rozpustila tři tradiční záhřebské kluby HAŠK, Gradanski a Concordii. Nově vzniklé Dinamo zdědilo po Gradanski většinu hráčů a po HAŠK stadión Maksimir. V jugoslávské lize kralovalo čtyřikrát, v chorvatské dokonce jedenáctkrát. V roce 1967 se stalo vítězem Veletržního poháru, předchůdce Poháru UEFA, když ve finále zdolalo anglický Leeds United.
Památný zápas
Československo – Nizozemsko 3:1 p.p. (1976)
Fotbalisté Československa šokovali už čtvrtfinálovým vyřazením Sovětského svazu, přesto do Jugoslávie odjížděli jako jasní outsideři. Na šampionátu, jehož všechny zápasy se prodlužovaly, však dokázali pod vedením Václava Ježka znovu překvapit. V semifinále, hraném na Maksimiru, porazili brankami Ondruše, Nehody a Veselého favorizované Nizozemce v sestavě s Cruyffem, Neeskensem a Krolem 3:1. V bělehradském finále se radovali z titulu po vítězném penaltovém rozstřelu proti Německé spolkové republice.
Sparťanská stopa
Oba týmy se spolu střetly na začátku loňské sezóny. Pokus Sparty i Dinama probojovat se do základních skupin skončil neslavně – se svými soupeři neuhrály ani bod. Zatímco Sparta podlehla Panathinaikosu Atény celkovým skóre 1:3, Dinamo dopadlo ještě hůř – se Šachtarem Doněck odešlo poraženo 1:5. Vzájemný souboj tak měl rozhodnout, pro koho skončí sezóna evropských pohárů naprostým krachem, a kdo ještě dostane šanci v základní skupině posledního ročníku Poháru UEFA.
První vzájemný zápas na Maksimiru přinesl nudnou hru a bezgólový výsledek. Nejvíce tak v paměti fanoušků zůstane předzápasový incident, kdy domácí Bad Blue Boys napadli fandy Sparty. Domácí odveta byla už úplně o něčem jiném. Ten, kdo čekal nudnou hru, musel být pořádně překvapen – na rychlý gól Moralese odpověděl Kulič a vzápětí Kladrubský poslal neskutečnou střelou Spartu do vedení. Po půlhodině hry ale bylo Lovrenovou zásluhou znovu vyrovnáno. Po změně stran dal rozhodující gól do sítě Sparty Badelj. V závěru ještě Sparta Kladrubského penaltou srovnala na 3:3, ale z postupu se radovali Chorvaté.
Zápas se „trefil“ do nejhoršího období Sparty v sezóně. Předcházela mu prohra 0:3 v Liberci a o čtyři dny později následovala šokující domácí porážka 1:4 v derby od Slavie. Deset inkasovaných gólů ve třech zápasech vyústilo v rezignaci trenéra Lavičky a jeho nahrazení Chovancem. Mnoho štěstí nepřinesl postup ani Dinamu. V konkurenci Udinese, Tottenhamu, Spartaku Moskva a nizozemského Nijmegenu skončil v základní skupině Poháru UEFA poslední.
V dresu Dinama
V Záhřebu působí v současnosti Miroslav Slepička, bývalý útočník Sparty. Chorvaté si ho vyhlédli zřejmě ve vzájemném dvojutkání předkola Poháru UEFA a v zimě se stěhoval na jih za odstupné 1,5 miliónu eur. V jarní části se blýskl dvěma hattricky během týdne, ale stálé místo v základní sestavě si vybojovat nedokázal. V současné sezóně se dostává na hřiště jen sporadicky, přesto si dokázal připsat tři góly. Celkově však dosahuje průměru více než půl vstřeleného gólu na zápas – trefil se devětkrát v sedmnácti střetnutích.
