V dnešní době hrají při realizaci přestupu hlavní roli zájmy klubů, hráče a především jeho manažera. Jak to vypadalo s přestupy v době před necelými padesáti lety, ukazuje úryvek z knihy Tomáše Pospíchala Fotbal nemá logiku. Pospíchal nastupoval od roku 1957, od svých 21 let, za Baník Ostrava. Jeho přestup do Sparty se táhl téměř dva a půl roku.
Po návratu z Chile jsem šel za funkcionáři Baníku a zeptal se, zda mě od 1. ledna 1963 pustí do Sparty. Na Letné o mne usilovali od vojny v Tankistovi a pardubické Dukle, od roku 1960 dokonce velice intenzívně. Jenže v Ostravě v té době nechtěli o přestupu ani slyšet. Řekli, že mě nutně potřebují, ať ještě sezónu nebo dvě vydržím, a na uklidnění mi dali čtyřicet tisíc – stejné peníze, jaké nabízela Sparta. A tak jsem v Baníku ještě zůstal.
Jenže i můj druhý pokus o přestup do Sparty se odehrával za poněkud dramatických okolností. Ve čtyřiašedesátém na jaře jsem se definitivně dohodl s tehdejším letenským předsedou Štefkem a tajemníkem Kučerou, že od 1. ledna 1965 jdu definitivně k nim. Nic jsem netajil a svou žádost v Baníku opakoval. Po sedmi letech jsem měl právo změnit prostředí, přál jsem si změnu i novou motivaci. Byl jsem rozhodnutý odejít do Prahy, i kdyby mi chtěli snést modré z nebe. Jak se totiž člověk jednou okouká a upadne do stereotypu, je to špatné.
Naši funkcionáři zareagovali úplně normálně. Nejprve znovu slibovali všechno možné, potom zapomněli na předchozí souhlas a začali vyhrožovat. Rozešli jsme se s tím, že prý budu litovat… Za pár dnů u mne doma někdo zazvonil. Jdu otevřít dveře, tam dva chlápci v civilu, kteří se legitimovali jako příslušníci Bezpečnosti. Vlezli dovnitř, a že jim mám dát občanský průkaz! Koukal jsem na ně jako spadlý z Měsíce, vůbec mi nedocházelo, oč jde. Ale radši jsem jim občanku dal. Teprve když zmizeli, mi došlo, že tohle byla ta baníkovská „pomsta“.
S přestupem to vypadalo všelijak, až se do toho přeci jen rázněji vložila Sparta. Zařídila mi audienci na Ústředním výboru KSČ u tajemníka Koldera, který mezitím povýšil do Prahy. Přijal mě a já mu vysvětlil všechny důvody, proč chci do Sparty. Dodal jsem, že když mi odchod nedovolí, tak radši skončím s fotbalem, že mi to je jedno!
Řekl, že by to byla ta největší blbost. „Tomáši, buď klidný, na Letnou určitě půjdeš. Garantuji ti, že se kluby domluví!“ Nelhal. Odletěl jsem s reprezentací na přípravu do Jižní Ameriky a po návratu mi v Ostravě oznámili, že mé žádosti vyhoví a že budu volný. Byl jsem šťastný, že se mi konečně – i když se zpožděním – splní můj sen. V té době se přestupovalo jen málo a zvláště v případě reprezentantů se změna dresu podařila pouze výjimečně.
Útok Sparty na zájezdu v Mexiku, Pospíchal první zleva (z knihy Sparta v Americe).
Tomáš Pospíchal
Narozen: 26. června 1936
Zemřel: 21. října 2003
Hráčská kariéra: Zejda Přerov (1945), SK Přerov (1945-50), Sokol Telč (1950-51), Sokol OKD Ostrava (1951-52), Baník Vítkovice (1952-55), Tankista Praha (1955-56), Dukla Pardubice (1956-57), Baník Ostrava (1957-64), Sparta Praha (1965-68), FC Rouen (1968-71).
Trenérská kariéra: TJ Břevnov (1971-72), Baník Ostrava (1972-75), Škoda Plzeň (1975-77), Bohemians Praha (1977-87), Slavia Praha (1987-88).
Čs. liga: 239 utkání / 70 gólů.
Reprezentace: 26 utkání / 8 gólů (1956-65).
Hráčské úspěchy: 2. místo na MS 1962, titul mistra republiky – 1965 a 1967 (se Spartou), čtvrtfinále PMEZ 1965-66 a 1967-68