Sparťanský podzim: blýskání na lepší časy

Na výkony Sparty v podzimní části Gambrinus ligy mohou panovat různé pohledy. Optimista vyzdvihne výborné výkony obrany a nulu v kolonce porážek. Pesimista naopak upozorní na obrovské množství remíz a neproduktivní útočnou fázi. Statistiky ale potvrzují, že Sparta sehrála jeden z nejlepších podzimů posledních let.

Přestože vyhlídky nebyly ideální, dokázala Sparta získat druhý největší počet bodů z posledních pěti sezón. Více jich vybojovala jen v sezóně 2006-07, která skončila ziskem posledního titulu. Díky výborným výsledkům v posledních zápasech se vrátila do popředí tabulky a ztrátu na vedoucí Teplice stáhla na minimum.

 Před startem ligového ročníku se Spartě příliš nevěřilo. „Sparta to bude mít těžké. Zvlášť pokud bude Bergerovo zranění vážné. Navíc příliš neposílila,“ konstatoval Ladislav Vízek. „Rozhodující bude útok. A ten má Sparta horší než Slavia. Wilfried? Holenda? Kolik dali oba v minulé sezóně gólů?“ Mužstvu z Letné nevěřili ani bookmakeři sázkových kanceláří, kteří poprvé vypsali nižší kursy na titul pro Slavii. „Sparta nemá takovou ekonomickou sílu jako dřív, neskupuje nejlepší hráče. Nemá čím dominanci Slavie přebít,“ tvrdil Pavel Štverák z Tipsportu.

Spartě se jako již tradičně příliš nevydařily příchody do mužstva. Do základní sestavy se žádná ze sedmi posil probojovat nedokázala. Částečně se to podařilo Kovbovi (7 zápasů v základní sestavě) a Kaloudovi (5). Ostatní jen paběrkovali (Střeštík 3, Hoheneder 3, Prudnikov 2, Jirouš 1, Kuncl 0).

Na druhou stranu v rámci ekonomických úspor opustili mužstvo hráči, kteří v minulosti patřili do základní sestavy, ale jejich vysoké honoráře byly přílišnou zátěží pro klubový rozpočet. Kulič (v loňské sezóně 24 zápasů, 3 góly a 6 asistencí) odešel do Mladé Boleslavi, Matušovič (12/0+2) na Kypr a Kisel (7/2+1) za trenérem Lavičkou na exotické angažmá do Austrálie. Když se k tomu připočtou dlouhodobá zranění Patrika Bergera (21/6+4) a Jiřího Kladrubského (27/4+1), Sparta během celého podzimu nastupovala v záloze s hráči, kteří toho v minulé sezóně příliš neodehráli.

Důraz na obranu byl tedy pochopitelnou reakcí. Sehrané duo Řepka – Hubník dovolilo soupeřům skórovat jen výjimečně. Klíčovou otázkou pro jarní sezónu tedy zůstává, kdo nahradí Romana Hubníka. Třicet miliónů korun, které měl majitel klubu Daniel Křetínský připravených na jeho udržení, se podle slov trenéra Chovance týkalo pouze jeho osoby, a tak na nějakou výraznější posilu do týmu zřejmě můžeme zapomenout a bude třeba poradit si z vlastních zdrojů. Na rozdíl od většiny ostatních si nemyslím, že by to měl být až takový problém. Jako hlavního adepta na tento post vidím Niklase Hohenedera, nad kterým by bylo zbytečné lámat hůl po jednom nevydařeném zápase. Dalšími variantami jsou mladý Lukáš Hejda, z postu defenzivního záložníka se mohou stáhnout Luboš Hušek nebo uzdravený Jiří Kladrubský, hrát zde může i Denis Kovba, který na tomto postu nastupoval v závěru svého angažmá v Samaře.

Naopak příliš se nečinili útočníci. Doby, kdy Horst Siegl a Vratislav Lokvenc atakovali hranici dvaceti vstřelených gólů za sezónu, jsou nenávratně pryč. Těžké bude vyrovnat se i Miroslavu Slepičkovi a Liboru Doškovi, kterým se jako posledním ve Spartě podařilo dostat přes deset vstřelených gólů. V české lize, jedné z nejdefenzivnějších soutěží v Evropě, to znamená poměrně slušný výsledek. Skutečnost, že Sparta má zřejmě nejmladší útok ve své historii (Holenda 24 let, Wilfried 21, Kadlec 17), dává poměrně značnou naději, že hráči se budou dále zlepšovat (pokud mezitím neopustí Letnou).

 Při nástupu do funkce sliboval Jozef Chovanec přebudování kádru a více příležitostí mladým hráčům, a to i za cenu dočasného poklesu výkonnosti. Jakkoli to byla do jisté míry taktika, vynucená omezenými finančními možnostmi, podzimní výsledky potvrzují správnost této cesty (i když kvalita hry ještě většinou není taková, jakou by si fanoušci představovali). Kromě veteránů Blažka a Řepky tak nastupovali už jen mladí hráči mezi dvaceti a pětadvaceti lety.

 Řecký filozof Herakleitos kdysi prohlásil, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Pokud by se ale zopakoval průběh sezóny 1998-99, nikdo ze sparťanských fanoušků by se asi nezlobil. Po podzimu se Sparta s bilancí velice podobnou té letošní (8 vítězství, 7 remíz) dělila o první místo s Teplicemi. První porážku si připsala až v 19. kole na horké půdě Opavy, kde před 15 000 diváky inkasovala v nastaveném čase a prohrála 1:2. Do konce soutěže odešla poražena ještě třikrát, ale přesto ji zakončila s pětibodovým náskokem před Teplicemi. Přestože by bylo nerozumné podceňovat Baník a Jablonec, vzájemný zápas Sparty s Teplicemi v posledním kole sezóny slibuje mimořádný zážitek.