Zápas v Mladé Boleslavi nakonec přinesl fanouškům Sparty radost, ale jeho závěr byl jen pro silné povahy. Obratem v posledních minutách fotbalisté Sparty dokázali, že se vyplatí bojovat až do konce utkání. V historii Sparty je takových zápasů, kdy se jejím fotbalistům podařilo zvrátit nepříznivý vývoj, hned několik. Tři z největších si představíme podrobněji.
DUKLA PRAHA – SPARTA PRAHA 3:4 (3:1) - září 1965
Pár dní po památném ligové derby na Strahově, které sledovalo 50 000 diváků, tedy nejvyšší návštěva v historii české a československé fotbalové ligy, viděl strahovský stadión další úchvatný zápas. Souboj dvou posledních mistrů, Dukly a Sparty, zahájilo lépe vojenské mužstvo v kádru s Viktorem, Masopustem, Pluskalem a dalšími. Dukla rychle vedla 1:0, a přestože Pospíchal vyrovnal, vojáci přidali další dva góly a v poločase to bylo 3:1. Když k tomu přidáme fakt, že Spartě se už ve 2. minutě zranil obránce Hudcovský, a střídání tehdy ještě nebylo povoleno, všichni diváci se shodli na tom, že Sparta utrží debakl.
Jenže do druhé půle jako by v rudých dresech nastoupilo úplně jiné mužstvo. „Sparta nastoupila k děsné ofenzivě; rozjela se jako parostroj a silou vůle smetla veškerý odpor soupeře. Početní oslabení nebylo vidět ani cítit,“ popisuje v knize Železná Sparta Vítězslav Houška. „Bojující, unikající, driblující, klamající, kombinující, sprintující, střílející Pospíchal strhl ostatní. Dukla neexistovala, jen se bránila,“ vyzvedl výkon letenského útočníka, nejlepšího hráče zápasu. Kvašňák snížil z penalty na 2:3, hned vzápětí však další penaltu neproměnil. Poté Mráz dělovkou vyrovnal a vítězství Spartě přinesl gól Pospíchala po nádherném úniku a narážečce Mráze.
WILLEM II TILBURG – SPARTA PRAHA 3:4 (2:1) –říjen 1999
Los základní skupiny Ligy mistrů Spartě poměrně přál. Tým trenéra Ivana Haška čekalo francouzské Bordeaux, ruský Spartak Moskva a nizozemský Willem II Tilburg, jehož kapitánem byl tehdy český reprezentant Tomáš Galásek. Sparta vstoupila do skupiny dvěma remízami – doma s Bordeaux a v Moskvě a nadcházející dvojutkání s Tilburgem tak mělo hodně napovědět o jejím úspěchu v této fázi soutěže. Doma Sparta Tilburg deklasovala 4:0 a pasovala se tak do role mírného favorita i v odvetě. To, co se však dělo v Tilburgu, bylo jen pro silné nátury.
Běžela šestá minuta a Sparta už prohrávala o dva góly. Na ten úvodní stačilo domácímu kanonýrovi s příznačným jménem Bombarda pouhých 29 sekund, druhý přidal jeho útočný parťák Šukov. Sparta se nevzdala: Baranek nastřelil tyč a Jiří Novotný hlavou po rohu snížil na 1:2. Na začátku druhého poločasu se ale nádherně z přímého kopu trefil Schenning a se Spartou to nevypadalo dobře. V 53. minutě Galásek fauloval v pokutovém území Sionka, byl vyloučen a Labant z penalty znovu snížil. Za devět minut vypálil z dálky Zdeněk Svoboda, brankář Mampaey míč neudržel a Baranek vyrovnal. Zápas vrcholil, jasné gólové šance se střídali na obou stranách, ale rozhodnutí přišlo až v nastaveném čase. Domácí Hill zasáhl karatistickým kopem do obličeje Obajdina a Vladimír Labant dostal šanci rozhodnout zápas z druhé penalty.
„Lhal bych, kdybych říkal, že v tu chvíli jsem nebyl nervózní. Vždyť jsem měl v rukou osud takhle důležitého zápasu," svěřil se po utkání penaltový hrdina, který míč bez zaváhání napálil do sítě. „Nahoru jsem to chtěl, ale aby míč lízl břevno a efektně sjel po síti, to zase ne. Mělo to být o kousek níž. Ale věřil jsem si stoprocentně.“ Zápas se dohrával v hodně zjitřené atmosféře a slovenský reprezentant ho dokončil s tamponem v nose po jednom z nešetrných zákroků domácích. „Byla to šílená vřava. Já si šel za branku pro náhradní míč, protože ten, se kterým se hrálo, byl někde zakopnutý. Z hlediště na mě létaly zapalovače, magnetofonové kazety a bůhvíco ještě." Sparta nakonec základní skupinu vyhrála a postoupila do další fáze Ligy mistrů.
AS AMBROSIANA INTER – AC SPARTA 3:5 (3:3) – červenec 1936
A na závěr ještě jedno utkání z dřevních dob kopané, semifinále tehdy velice uznávaného Středoevropského poháru v roce 1936. Proti Spartě se postavila Ambrosiana, dnešní Inter Milán, v kádru s několika mistry světa z roku 1934. Taktická porada před zápasem se nesla z dnešního pohledu v neobvyklém duchu. „Se mi zdá, že byste do toho mohli šlápnout,“ zahájil trenér Sedlaczek. „Tak jo,“ opáčil na to útočník Zajíček. „A taky si myslím, že byste měli útočit...,“ zakončil trenér. „To by šlo,“ ozval se nejlepší kanonýr vzpomínaného mistrovství světa Nejedlý. A šlo se na věc.
Po dvanácti minutách vedla Sparta brankami Nejedlého a Braina 2:0. Za domácí však snížil Ferrari gólem, který prošel do branky skulinou v postranní síti, a rozpoutalo se peklo. Meazza a Ferraris přidávají další dva góly a na Spartu by si v tu chvíli nikdo nevsadil. Běží teprve 36. minuta a 25 000 diváků na bouřících tribunách v Parco Sempione vidělo už pět gólu. Trenér Sedlaczek vstává z lavičky a připomíná hráčům svůj pokyn: „Útočit!“. Jako první ho plní znovu Nejedlý a za tři minuty je znovu srovnáno.
V druhém poločase už dominují obrany, jedinou šanci domácích likviduje brankář Klenovec. Čtvrtý gól přidává Braine hlavičkou po rohu a definitivní podobu výsledku dává Zajíček – 3:5! Sparťané sklízejí potlesk domácího obecenstva a uznání celé fotbalové Evropy. V odvetě na Letné nad Ambrosianou vítězí 3:2 a postupují do finále.
Momentka z domácí odvety s Ambrosianou: brankář hostí Peruchetti úspěšně chytá míč, sledují ho sparťané Kalocsay a Braine.
Přečtěte si i další články na www.zeleznasparta.cz:
Statistické ohlédnutí za podařeným zápasem v Mladé Boleslavi
https://www.zeleznasparta.cz/news/mlada-boleslav-sparta-v-cislech/
Rozbor počtu gólů v zápasech Sparty
Portréty bývalých sparťanů, kteří oblékají v české lize jiný dres – 1. díl nového seriálu
https://www.zeleznasparta.cz/news/spartane-v-jinych-dresech-1-/